Opojen sladce někdy jsi
nevnímáš žádné starosti
Lipovou alejí večer jít
vůní se nechat zahalit
Jak motýl na květ usedáš
nektaru sladkého nasáváš
S vlaštovkou nebe křižuješ
na prahu dětství spočineš
Na hoře z výšky vidět svět
tolik je krásy na dohled
Nu, nevidím v tom takové jinotaje. Ale nejsem vyučený kritik.
Co v této básni zaznamenávám slovem je čas, kdy není žádný spěch a cíl, jen toulání světem krás.
19.06.2019 12:19:29 | Now
A srdcem: lehkost.
19.06.2019 12:20:04 | Now
Děkuji ti moc za zastavení a jsem rádá, ža vnímáš psaní srdcem :-)
19.06.2019 15:02:11 | vlnka
No to nikdy nemohu říci najisto. Snažím se setrvat v empatii, chytit se myšlenky a subjektivně posoudit provedení. A když se to sejde, je to dar od autora. Ty lehké o prostých věcech mám rád. Jsou jako zachycení chvilek štěstí fotoaparátem.
20.06.2019 08:19:04 | Now
Jsou tam takové malinké významové odchylky a chybičky jako když pustíme starou desku s příjemnou obyčejnou melodií, která šumí a občas praská. Např. není jasné zda hrdina podstupuje nějaký reálný děj (chodí alejí a sladce dumá) nebo jsou tu jen obecná hesla v infinitivech (na hoře z výšky vidět svět). Na prahu dětství - podobně náhlá změna toku času.. Nazvaná je správně.
19.06.2019 07:21:49 | Karel Koryntka
Děkuji za komentář a připomínky. Jak jsi již vzpomenul, tak jsem průhledná ve svém psaní. Tak i teď píšu o tom, co mě dovede opojit a naladit :-)
19.06.2019 15:01:04 | vlnka