TEĎ

***

Břízy a osiky šuměly,
jak jim listí probíral

vítr,

 jenž se vracel

a ve víru točil

a
učil mne lehkosti

zapomínání

moudrosti dlouhověkosti,

že smutek a bolest pominou
i veselí a rozkoš

zapomeň včerejšek

(už nevrátí se)

nemysli na zítřek

(není jistý)

a věz:
           teď, teď je ta chvíle,
a jiná nebude

           teď je život

krátký

jen od narození do smrti

a život věčný je bez emocí

 

           teď jsem tu

tvůj stín vedle mého stínu
           teď nad námi zapadá slunce
a moudrý vítr utichá v trávě
skrze větvoví přichází podzim a  noc
na spadané listí uléhá tma

a zpívá

 

           teď jsou naše