Úžeh
Úžeh
Pot stéká po mé tváři,
roztálá zmrzlina mizí mezi lepkavými prsty,
s horkem ztrácím zbytky ctnosti,
poděkujme za to nekonečné sluneční záři.
Za nevratné činy a slova,
šípy zraňující nevinné,
za chování podliské a nadmíru ohavné,
často trpím na úžehy, znova a znova.
Pořád plaveš v moři nejistoty?
Ach, občas se objeví nutkavá potřeba,
po suchu musí přijít potopa,
výbuch, který zničí všechny duchovní čistoty.
Co na tom, že ho mám ráda stejně jako ty.
Jsi jediná, s kým žije,
proč upadat do letargie?
Je se mnou jen, když na sobě nemá kalhoty.
Snad by pomohl studený obklad,
dostatek tekutin a odpočinek,
absintová náhrada milostných chvilek,
a tak, předávám ti závazný doklad...
Už mě nikdy neuvidíš venku bez klobouku.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
jsou výbuchy ... které pročiSTí ... ne nadarmo se říká ... pravda ... osvobozuje ... úsměv.z.
03.07.2019 09:42:03 | zdenka
Ty verše typu "pot stéká po mé tváři" kterým básník často nejvíc věří, dělají pravý opak. Kompromitují ho. A míváš jich v díle mnoho zejména na začátku. Je to úplně zbytečné a škoda. Vinou těchto frází čtenář celé 3 sloky absolutně neví o co jde.
Pak 4.sloka je najednou jako když rozsvítíme světlo ve sklepě, jakmile si vynechala fráze a dotkla se obsahu, hned básnička ožila a obraz se sám vybarvil (s těmi kalhotami). A je to najednou i originální i odvážné. Hned kus poezie. Tohoto způsobu se drž, jak mluvíš v té 4.sloce. Víc podle pravdy, méně básnění.
PS: ovšem i ve 4.sloce je jeden řádek fráze typu "pot stéká po tváři", víš který?
03.07.2019 08:13:50 | Karel Koryntka