Život s kovbojem

Chodíváš každé ráno tou naší ulicí
a voníš koňmi,senem a trochu skořicí.

Jen lehce kývneš hlavou,
tvůj úsměv pohladí,
ta jiskra mezi námi,
nám srdce naladí.

Já bývala jsem dívka,
co velké plány má,
teď sní o malém domku,
můj život začíná.

A neříkejte,lidi,
že brýle sundat mám,
já poperu se s celým světem,
ten kluk mě zajímá

Až večer začne hudba
k tanci a poslechu,
budeme oba štastní
a trochu bez dechu.

Potom mě vyprovodíš,
až domů před vrata,
budu ve tvém náručí,
láskou zajatá.

K ránu mě vzbudí slunko,
tvá chůze ulicí,
ucítím koně,seno
a trochu skořici.

Mladé srdce je horké
a trochu neklidné,
už je to deset roků,
ta láska nestydne.

Ohrada plná koní
a seno za domem,
skořicové šneky,
ke stolu usednem.

Tohle je příběh lásky,
co štastný konec má
a kdo prstýnek nosí
s námi si zabrouká.