Anotace: *
na co myslí
dívka s perlou
v lalůčku ušním
možná na milého
v očích vláhu tuší
snad po malíři dívá se
nezáleží jí na kráse
mlčky rty rudé září
ruměnec mizí
z mladých tváří
a srdce říká – kéž by
ruka co štětec drží
pohladila její duši
A litanie se nekontroluje
a malíř je primitivní
a kola se rozjedou
napříč zákazu ven
ona nemohou být uvniř
jak by se zdálo
a tak krásné nic
A todleto a támleto..
19.03.2020 00:25:43 | milík
Venku už se skoro stmívá
oči už jsou una vené
protivné noty se roze běhnou
Po papíře
po papíře..
14.03.2020 02:50:17 | milík
Moc hezky napsané. Ještě pár tahů štětcem po tváři, ať ji úsměv zazáří...
10.03.2020 06:09:34 | Dobrodějka
Jo, pěkně si zbásnila a dílo od mistra (jak jinak) J. Vermeera, nemá chybu.
I stejnojmenný film se mi líbil.
09.03.2020 16:32:55 | šerý
Ach, to obraz v duši TVÉ, promluvil Andilku, Anděle. "ST" :-)*
09.03.2020 14:12:55 | jenommarie