Anotace: ...
Hleď vzhůru
k protipólu Země
modrá skalice
blankytná
námořnická
A těch lodí se vzdutými plachtami
na hřebenech
zpěněných vln
chladivý vítr
roztouženě rejdí
v bílých krajkách
v podvazcích
netkaných
vejdi
rač vstoupit
do edenu
Na Tebe, Marty, poněkud netypická, ale každopádně radostně povedená... :-)
12.05.2021 15:04:36 | Amonasr
Josefe, můžeš, prosím blíže konkretizovat mou typičnost sdělení? Co mu dominuje, čím je charakteristické?
A co tento text, čím je tak výjimečný?
Děkuji upřímně za sdělení
Marty přibírající na váze
12.05.2021 16:28:22 | kudlankaW
Marty, já Tě vnímám především jako melancholického bonvivána, opěvujícího na tisíce způsobů ladné ženské křivky zdobící nejrůznější žánrové městské scenérie při Tvých procházkách zejména opavskými sady, kdežto tady jsi pozdvihl svůj zrak až k blankytnému nebi s dovádivými mráčky opojen čistou životní radostí. Samozřejmě ale i zde s tušenou přítomností svádivého Érota... Stačí? ;-) P.S. Je to můj ryze subjektivní vjem, nikoliv pokus o výklad... :-))
12.05.2021 17:05:46 | Amonasr
Josefe, mno pábivá slova...
Něco podobného, košatého i okřídleného jsem potřebovat čísti
Děkuji po svém osobitém způsobu dohasínající bonvivána
Cítím se rázem jako Suchařípa ve filmu Faunovo.... :)
12.05.2021 17:55:31 | kudlankaW