Talíř borůvek

V jednom horkém dni
seděli jsme před domem
na lavičce s nohami u sebe
v klíně leskne se sněhový talíř
s modravými míčky
jež lákají nás k ochutnání

Ve zlatém prachu poledního slunce
zvoní měděné lžíce o hranu talíře
než prázdné talíře odložíme
na dřevěnou desku zahradního stolku
sladkou chuť borůvek na tvých rtech
chtěl bych naposledy olíznout

Tak jsem se k tobě nahnul
abych úcitil borůvkový parfém
jež se mísil s letním ovzduším
a tetelil se blahem kolem nás
moje náruč je prázdná
jak otevřený hrob a vykradený byt
jako opuštěné dítě v kojeneckém ústavu

V mých vzpomínkách se prudký žár
střídal s deštěm a soustavou blesků
jež doprovácel početný orchestr hromů
hřejivé dlaně slunce se opírají
celou hodinu do našich srdcí
během letního lijáku a bouřky
modravé okraje talířů smyje déšť