Vánoce u dívky

Prosinec tesá z mramoru
když celou noc sněží
pozvalas mne nahoru,
kde tichou máš komoru,
v níž čas rychle běží

Krajina přikrytá pod plyší,
jehož snad andělé v nebi tkaly
ten stroj však nikdo neslyší
sníh měkký, jak kožíšek od myší
s kterým si děti přes den hrály

Zimou zmodral dívčin ret
přesto cítím horké objetí
sníh ti utkal bělavý pléd,
aby nezábl tě prosincový led
a nebylas tak jeho obětí