Ostrava - noční snění 1987

Poslední prázdná tramvaj
projíždí městem,
které dávno tiše spí.
Chodíme jeho ulicemi
krásně zbyteční
a nikdo o nás neví.
Jen občas v temném průjezdu zakopneme o číši balíček snů
a v hodině splněných přání
chcem vidět babičku Eifelku
londýnskou mlhu i kousek Akropole.
Projít se pod Jižním křížem
dotknout se stěny pyramid
běžet po Čínské zdi
a blaženě usnout v Tádžmahalu.
Ráno se vydat s posledním z Mohykánů
hledat ztracený poklad Aztéků, naučit se řeči kolibříků,
kteří už dávno chtějí něco říct, plout mořem a houpat se na vlnách,
pak na křídlech racků od Tichého oceánu
se vracet domů.
Do černého spícího města,
které nám na svou začouzenou oblohu
ochotně promítá sny.
Lehkým vánkem hladí tvář
Tiché a něžné
Dřív, než se probudí