Bedřichove, perlo jasná

Hlas Bedřichova, zve tě
do náruče pofoukat rány
tolik lásky v jediné větě
každý rok otevírá brány

Z té krásy jsem němý ,
jen Bedřichov vrátí hlas
budu spát v Tvé zemi,
až naplní se vyměřený čas

Léto struny pavučin napíná,
jako by slunce svíralo lyru,
s níž ráno vstává, večer usíná
a v dobách zlých dává víru

Můj Bedřichove, perlo jasná,
co ukrývá tě hluboká studna
vesnička, jak hvězda krásná,
jež zůstala ležet kdesi u dna