Šíp do srdce

Zapínám obranný systém,

abych nebyla znovu zasažena, 

přitom už dávno jsem,

šípem, do srdce... 

 

Štít ho neodrazil,

membrána propustila,

pronikl hluboko,

už není jak ho zastavit.

 

Před Sluncem je skrytý,

projevuje se pod rouškou noci,

za svitu hvězd a Měsíce,

nic mu nebrání.

 

Kódy vysílá do tepen,

svou řečí mluví k nervům,

probíhá celým tělem,

cítím to všude.

 

Ta síla kumuluje se,

kde začala její cesta,

zaplňuje celé srdce, 

zabydluje se tam.

 

Už je to dlouho,

co tam žije,

odmítá odejít,

něco jí stále živí...