Co když...?

Stále pátrám po tom,  

co je to láska...? 

Snění s otevřenýma očima, 

neosamění v prázdném prostoru, 

Sounáležitost, 

nebo snad začlenění? 

 

Vždyť každý miluje jinak... 

Tak co když se to všechno,  

odehrálo jen v mé hlavě? 

Cítíš snad docela jinak,  

než-li já? 

 

Co když jsme cizinci? 

Ne z jiné země či kultury, 

Ale cizích srdcí, 

která se mohou míjet... 

Co když jedno z nich je plné citu, 

zatímco druhé strádá, 

jedno se raduje, 

mezitím druhé žalu propadá, 

jedno kvete, 

druhé chřadne, 

sílí, 

a tříští se, 

plane, 

a chladne, 

je, 

& … 

 

 

Nechtěla jsem končit takto, 

ale pravdě neuteču... 

Může to nastat, 

mohlo to nastat. 

Třeba že mám zavřené oči, 

a je pod nimi stejná tma,

jako bývá v noci... 

 

Snad pokud vyčkám na ten správný moment, 

všechno pochopím, 

vše začne dávat smysl, 

zapadne do sebe, 

a vyjasní se mi mé nebe,  

nebe na Zemi...