Sbírka: Dlhopolské střípky
Na kraji remízku
Sedí si víla která
V průsvitných závojích
Tančila od večera
Teď nožky znavené
Koupe si v ranní rose
Závoje zmáčené
Rozhodí po obloze
K spánku se ukládá
Do mechu v stínu mlází
Vánek ji uspává
Do snů jí láska vchází
Jak krásný je pohled, na víly přírody....
já potkávám je také při svých ranních toulkách.
Krásně něžná je Tvá báseň milá Lexi.
01.06.2022 20:47:50 | Jarunka
Pěkná, líbí se mi
29.05.2022 07:57:02 | Constantine
Krásná básnička Lexi.
Líbí se mi s jakou lehkostí je napsaná.
Doufám, že se nebudeš zlobit za pár řádků ... co se mi v hlavě rodí a co si troufnou napsat vzápětí.
Snad, tím nic ve své rozšafnosti a samolibosti nepotentím.
28.05.2022 12:43:51 | Fialový metal
Kdybych byl jenom famfarónský metal
Asi bych se neptal
Ale protože jsem samolibost fialová
Prostě mi to dneska nedá.
U mě prší a je zima.
A co chudák děvče ... víla ?
Dovolím si zaveršovat za chviličku.
28.05.2022 13:03:09 | Fialový metal
S ledovým klidem v tváři
A ve svém nitru s obavou
Paprsky žhavé září
Ze Slunce ... přímo nad hlavou.
Z pápěří bílých Smetánek
Polštáře ... pro ní hledá vánek
Osuší slunečním paprskem
Ať ... víla má klidný spánek
PS:
(Tak jako já po O....)
(Obědě ... né po O...i)
28.05.2022 13:08:59 | Fialový metal
Moc hezky jsi to dobásnil. S takovým ochráncem může víla sladce snít. Děkuji
28.05.2022 17:50:19 | Lexi