Srpen v parku

Pomalu se s námi loučí
zeleň městkých parků
jež nenápadně shazují
klobouky pošité smaragdy
z uvadlého javoru
vychladla horkost hnízd
když ptáčata opustila vlídná peruť matky

cestičky v parcích
lemují hnědé stíny listů
jež místy vytvářejí
ložiska ohníčků
naštěstí vítr plamínek
včas sfoukl
láska je vlaštovkou jež
na dalekou cestu odlétá

Srpen dlouze kosu brousí
až její ostří
zajiskří k ránu v polích
zvolna slábnou hlasy ptáků
rovněž šum fontány
zdá se tišší
a šelest větví
bez větru se tratí