Šípkový keř

Ohnivé kapky rubínu
v září dozrály
na šípkových keřích
jen zrcadlo nebes
přes sebe přetáhlo
mlžný potah,
jak na sklo podzim dýchl

Máš od večera
orosené vlasy,
v nichž slyším jen
tichou melodii
němých hlasů řeky
a vlídných slov žen

Stín za záclonou
vrhá tmavé obrysy
do dívčího klína,
když se obloha zatáhne
šedivé mraky plují
jako hejna jeřábů z nichž
sype se stříbrný popel
do vlasů tvých