Ty.

2022

Jsi jako stín, co se na jezero snáší,

v černotě oděný, za cigaretou schovaný

Záhadný, tichý, neprojevený...

Jsi jako káně v letu, 

anděl se srdcem tolikrát polámaným. 

Jsi svitem slunce, co ve větvích se třepotá,

květem uvnitř zbraně,

plamenem v ledu.

 

Pohled na tebe mé srdce rozbuší

a klid a mír v něm pak rozhostí.

Jsi hádankou, tajemstvím,

co střeženy jsou v deníku, 

ačkoli neumím v tobě číst -

je to jen pocit a vědění,

že tvá barva je modrá

jako ta od dešťů nočních

končících svěžím ránem,

kdy měníš se v mlhu,

co krajinu objímá

a v oparu ji rdousí. 

 

Jsi záhadný, neprojevený...

jako tichý oheň, vnitřní jas,

stín, kouř a modročerný havran.

Žhneš touhou, však v koutě postáváš

daleko ode všech, odstup si zachováváš.

Kvůli svým snům a jizvám do sebe utíkáš,

ačkoliv hledáš, co hledám já.

https://www.youtube.com/watch?v=lUYp5dAuiKA

https://www.youtube.com/watch?v=zmOONagpEBU&list=RD4pxdGNVqwnA&index=6