Mříže

Mé vlastní vězení
s příchutí neonu,
ocel, zlomit se nedá.
Po stěně maluji
na chvíli netonu,
barva, zůstává šedá...

Pod tíhou minula,
zas biji do zvonu,
duše, tiše se zvedá.
Seškrábu omítku,
i s kusy betonu,
najde, kdo stále hledá...