2019
S rozervanou částí sebe sama,
myslí na pokraji šílenství
a se střepy ze snů,
co se do mě v nočních stescích zabodávají,
potloukám se životem,
kde ani písní tón nezazní.
Pryč, ztraceno v temnotách,
mrtvé, obráceno v prach;
nic, co bylo, se už nenavrátí...
Snad jen onen paprsek,
ten, co jako hlas - tichý a jemný,
- vyvede mě z útrap k oceánu,
k písečné pláži ze sluenčné záře,
kde vlny mění se v čirý jas,
a slovům ukrytých tam,
kde má duše a srdce v jedno se pojí,
dá průchod,
aby započalo zotavení.