Dolomity alpské

Strminka příkře prudkosvahá,
krášlila skvostný horský skalní štít,
krajinou zářil jasný slunce svit,
údolí vládla mlha vlahá,
líbala vzkvětle krásné trávníky,
i mechem provoněné lesíky,
po dálných luzích směle roztroušené,
oudolím cválaly srnky něžné,
poblíže největší skráně mezné,
se jaly píti z říčky velebené.

Růžiny rudě čaroskvoucí,
hýčkaly sličné břehy jezerní,
hleděly v dálné svahy severní,
pod modrým nebem se vinoucí,
kde malé sladké stádo kamzičí,
slýchalo slastné zpěvy slavičí,
zahradám alpským blaze zaslíbené,
oddaně zcela svodům vůkolním,
klusalo k horským pláním náhorním,
vítati mráčky z nebes narozené.