Naděje

Proč cítím dobro, jindy zlobu?
Z postele vstávám v pozdní dobu,
po světě chodím jako ve snu,
mám strach, že na dno klesnu,
proč cítím dobro, jindy zlobu...

Proč někdy srdce, tolik bolí?
Jako sny co před tebou se drolí,
vzpomínám na to, co jsem ztratil,
jen bral, pak utek, nezaplatil,
proč někdy srdce, tolik bolí...

Stále však vidím, naděje krásu.
Má dlaň v té tvojí hledá spásu,
tak jako tonoucí se chytá kruhu,
mé svědomí se topí v dluhu,
stále však vidím, naděje krásu...