Tlukot makovic

Stále cosi slibujeme
o čemsi
a místo srdcí
makovice;

klepem na ně;
Na!
Vem’ si
trochu toho
co nám
zbylo
a co srdce
nechtělo
- pro člověka
zahodilo

Co je nám po máku
po lukách, polích?

Na cestě
cvrček v nás
zacvrká cokoliv

Nebo spíš
zahrál by
kdyby mu
pod sněhem
nezívly
housličky...

A s každou
vločkou
na spánku zabolí

To jako letokruh
pod kůži vlez’
a nechce
ven
nepůjde
na posměch
zítřka

Pozítří
u krbu sedím
a v dlani
mám vepsanou
šmouhu;
to od kůry
vepsal
mi do krve strom
co zahynul
pilou
a z toho
jsem vedle...

A makové srdce
má zvonky
co šeptnou;

tak tiché...

zvuk bezhlesý
matný bronz
zvon

A makové srdce
má smích
mladých holek

A nepoznáš
- za Boha -
výčitku v tom

Kdo miloval
nechřestil prázdně
a s prvním mrazem
pod květy
sněžil

Bílá jde k bílé
K čistému čisté...

A co Ty, maličká
Jakpak jsi
“NE”žila?