Sonet o rodném městě

Má drahá Naty, chci za tebou jet
do svého rodného města
z jehož lůna tři věže ční,
ačkoliv Jablonec ještě spí
pod peřinou noci.
Neony z obchodních domů mi září na cestu
když měsíc pod mraky
stříbrný lampion zháší

Šel bych s tebou
kolem přehrady
kde slunce zamrzlou hladinu zrcadel rozbíjí
a splétá v nich sítě prasklin
z těch chladných vod
kachny vzlétají, jako větroně
a pak s námahou lomcují perutěmi
o studený vzduch.

Mohli bychom zajít do Tyršáků
kde na nás čekají
jenom mokré lavičky,
jež zvou k usednutí
ale hrozilo by nám nastydnutí
proto vytahuji z kapes dvě lahve vína
aby nám to bylo jedno
ale přesto brzy odcházíme
z potemnělého parku vstříc
do nehostinné náruče rodného města