Před klubem

Na začátku března stojíš
sama před jazzovým klubem
a vychutnáváš jednu cigaretu za druhou
zrovna z úst vydechuješ
sivé kytice kouře
když v tom přišel vítr
jenž ti kouká pod sukni- ten šmírák!
Začalo sněžit a vločky tvé vlasy
orosily jak jarní luhy

Sníh jak čistý list mého notesu
do nějž verše napíšu záhy
zatímco chlad ti do tváře
vepsal obavy o vlastní zdraví
proto si típla poslední cigaretu
a vešla jsi zpátky do baru
neony z hospod náhle zhasly
stejně jako má naděje
že Tě ještě někdy spatřím

Tepve nad ránem
jsem tě zahlédl vycházet
v podnapilém stavu z baru
prý tě bolí hlava
z tolika pouličních světel
které ti rentgenovým pohledem
snímají všechny útroby
vidí jak ti v žilách koluje přemíra alkoholu
a v uších doznívají jazzové tóny
černošských muzikantů z New Orleans

podívej svítá a ty vrávoráš
na tenkých jehlách po orosené dlažbě
chtěl jsem s tebou jít k tvému domu
ale tys odmítla můj doprovod
a tak z povzdálí sleduji jak mizíš
do probouzejícího se města