Astrální pták

Prý je to pověra nevěřím tomu
Promoklá lavička ve světle hromu
Kam ani zrádné světlo blesků nesvítá
Mohu jen odejít, což se však zamítá
Moje srdce šťastně plesá
Neznám jej, on nezná mě
Čekám až vyletí z lesa
Pohled sklopen do země.

Vím, že krásou všechno předčí
Briliant i vonný květ
Býti jen o něco křehčí
Mohl by se rozletět
Na tisíce kousků malých
Stejnoměrně dokonalých
Teď však jeho vlahý vánek
Je tím, kdo mi krade spánek

V mlze v chladu myslím na to
Co se o něm vlastně ví
Že třpyt nemusí být zlato
Sladké bývá cukroví
Avšak já vím, ač jej neznám
A ač mě to rmoutí,
Že je krásnější než hvězda
Na nebeské pouti.

Tu vedle mě do lavice
Klove šedá holubice
V jejích očích vidíš žal
Ještě se ven nedostal
Od deště zmáčené peří
V šedých očích tichý děs
A mě těší, že mi věří,
Nemohu se ale splést.

Čistou duši nezaměníš
Za nektar či odvary
Za ním letíš ač to nevíš
Zákon krásy prastarý
A já vůbec nevím jak
Přežije astrální pták
Kde si svoje hnízda staví
Co ho trápí, co ho baví?

Mám mít vůbec nárok věřit
Že bych se s ním mohla měřit?
Že by někdy v nočním chladu
Navštívil mou promenádu
Tuhle otázku si kladu
Snažím se necítit zradu
Nespatří-li ho můj zrak
I to zvládnu. Nevím jak.