Anjelský půvab jezer mazurských

Zákoutí jezer velkopolských,
velebné skvosty skrývaly,
blankytné říčky tajů krásných,
do nitra hvozdů vtékaly.

Lekníny něžně zadumané,
klenoty čiré hladiny,
vlnkami křehce omývané,
zakryly vodní plošiny.

Zátoky božsky rozvlněné,
smáčené sladce od rosy,
do hlubin jemných potopené,
obrostly zcela rákosy.

Volavky modře popelavé,
z ostrůvků malých vzlétaly,
ve víru větru třepetavé,
s nebeskou klenbou splývaly.

Z výšiny velké čarokrásné,
zhlížely tůně bahnité,
na nebi plálo slunce jasné,
pod hávem mračen průsvitné.

Medové vůně borů vzácných,
nesly se z pasek mazurských,
peřestné kvítky malin hajních,
leskly se v barvách anjelských.

Tarpani sličně hnědohříví,
pásly se klidně u vody,
nad nimi kroužil orel snivý,
vévoda polské přírody.