Už nerandím

Jsem vyléčená z kluků,

jejich projevů "lásky",

z promarněných chvil 

a zbytečné naděje, 

dělají se vrásky. 

Z chození tak akorát 

bolí mě nohy, 

na hory, parky, zámky... 

vymýšlení rendevous, 

to chce trochu vlohy. 

Sama se sebou

ráda zajdu na kávu, 

koukám po lidech, 

čtu knihy a neřeším,

jak se někomu líbit. 

Voním nebo ne? 

Na tom nesejde, 

nezáleží na ničem, 

jediným plánem je:

co bude k večeři?