Hnědé oči

Jsi sněhem, co se na větvi drolí
být tak vánkem, co létá opodál
bez tebe jsem, jak strom holý,
jenž na podzim zcela opadal

Štěpánko tvé oči zakleté tmou
jsou jako dvě měděné číše
z nichž upíjím čirou lásku svou,
abys mohla číst, co básník píše

Zrak potápím do nitra kašny,
u níž se milé panence dvořím
do vlasů nám padal sníh prašný
přesto, jak slámy stoh láskou hořím

Oči jsou plástve v moři bělima,
z nichž med stáčím do sklenice
než do Bedřichova vrátí se zima
budeš dávno má věrná společnice