NAMLOUVÁNÍ

 ON

Bude to asi z toho horka,

že napadaj mě tyhle myšlenky,

chtěl bych být bio ponorka,
co brázdí vody tvé řeky.

Bude to asi tím klimatem,
že vidím ty krásné obrazy,

svým palubním periskopem,
v řece - slaných ploch oázy.

ONA

Z horka stává se ze mě bosorka,
co ráda trhá touhy květy,

chtěla bych být řeka průzračná i divoká,
hluboká a nepoddajná,
ponorku trápit nebezpečenstvími
proměnlivé vody.

Ledovce tají žárem,
snové obrazy přichází,

brázdíš mé vody sladké,
kapka po kapce poddajnými se stávají.

ON
Z pestrosti tvé touhy pozbývám rozumu,
jsem ponorka ve svém živlu,

v nudných vodách už plout nikdy nebudu,
to raději na souši zreznu.

Vody co vypustí tvé ledovců tání,
nejsladší šťavy, ve kterých jsem se kdy plavil

nikdy nezchladí žár mého pláštění,
to spíš uprostřed tvé řeky shořím jak papír.

ONA

Jako hladina navracím v příslibu,
tebou vloženého a mnou přijatého daru,

zase a znova drtíš mou průhlednou nahotu,
bez tebe raději vyschnu.

Ledovce tají, rozlévám se, břehy mizí,
už dlouho jsi poustevníku žíznil.

Tvůj žár se v mých hlubinách rozvolní,
pak vzneseš se k hladině pro nádech, nechci tě utopit.