Je jedno jestli slunce padá
a nebo stoupá výš
pláču
a Ty mě neslyšíš
Je jedno jestli vítr duje
a nebo ovívá
křičím
když se nikdo nedívá
Jsem na pódiu po tmě herec
schovaná lehce za semiš
stojím tu, duše obnažená
a Ty mě nevidíš
Je jedno jestli mlha klesá
a nebo míří výš
pláču
a Ty to netušíš
Je jedno kde duha končí
a lhostejno kde začíná
smutním
a z očí mi to vyčnívá
Bolí moje duše
přemýšlím kdo vlastně jsem
každý kousek mého já
cítí se být uvězněn
Je jedno zda měsíc couvá
a nebo dorůstá
slza z mraků kane
na ústa
Je jedno zda hvězda padá
zda na pád hvězdy uvěříš
já Tě mám pořád nade všechno ráda
A Ty mě nevidíš
a Ty mě neslyšíš
Tklivé vyznání, s citem a něžně... křehké jsou Tvé verše, milá Lioness.
15.08.2023 18:10:50 | Helen Mum
Znám pocit, který popisuješ(není to troufalé a neuctivé to takto napsat?) Nemám ale dost sebevědomí, sebeuvědomění dávat zodpovědnost za svůj stav druhé straně. Možná to ale špatně čtu. Není tamnapsáno o tom, co ti dva prožili před tím. Je to vždy zvláštní setkání jednoho s hodinkami a s metrem a druhého pro vztahy(přitom muži mají velmi dobře zažité přátelství a zároveň ženskou vztahovost, vztahování, vcítění nechápou, nečekají jí a velmi se jí bojí - třeba jsou ženy velmi dobří přátelé - mezipohlavní).
07.08.2023 14:59:08 | Kaj
Tam kde je láska ryzí
Nemožnost být s milovaným
Přichází stesk i prahnutí
Tam kde si nejsou lidé cizí
Dochází k prolnutí
Nejen těl
Však nelze poručiti srdci
Bohudíky či žel?
03.08.2023 09:35:05 | kudlankaW