Na břehu Nisy

Sotva hlavu položím k hrudi
slyším slabě tikat srdce tepy,
jež mne ze spánku sladce budí,
stejně jako Tvůj zpěv Štěpi

Jsem básník, zrozen z vln Nisy
na jejímž břehu Štěpánka zpívá
hlas jí vibruje, jak Tibetské mísy,
až čeří se hladina, co žal smývá

Jako čerstvě upečená skýva
Tvé hnědé oči voní pod víčky,
když se do nich mládenec dívá
ve slunci tam spatří plát ohníčky

Štěpánko bez Tvého zpěvu
chudé srdce, jako dítě osiří
jakmile tón sklouzne po dřevu
nikdy se s osudem nesmíří