Sen o bosé dívce

Pohled na hvězdnou oblohu; kdo by ho neměl rád?

Když ščítám ty zelené smaragdy, mám mít pochybnosti snad?

Ta barva mě vábí a kontrast tak svádí

pozvednout oči, ať hlava se točí, jako když kočí bičem zatočí,

zní zvonivý smích, to přec není hřích,

že vnímám tu krásu, jak let s rychlým koníkem

noční zimní krajinou na saních.

Tak proč tedy vráska krabatí čelo, když jet by se chtělo

a vnímat vzduch svěží,

jak tělo té krásky s temnými vlásky,

co bosá tu ve sněhu, skok a skok u saní běží?

To nebe, jež za obzor leží

a láká můj pohled, aniž bere ohled

na to, co cítím k dívce s věncem kvítí,

jíž tak svítí oči, že donutí stočit

můj zrak jenom na ni, když les plný laní

mě nevábí víc, než spanilá líc,

co v té dívce sídlí. Však když mávne křídly,

já najednou nevím, co počít