Anotace: Život je jako kniha - někdo je pro druhého jen jedním slovem, někdo řádkem, ale někteří si dokáží vzít i celou kapitolu...
Začtená do knih,
Snažíš se potají,
Při zavřených očích,
Sny už tě lapají.
V ten okamžik dotyky žádné,
I když bys chtěla,
Křivky tvé jsou tak svůdné,
Svlečená do půl těla.
Tvá představivost tají dech,
Vášnivě a něžně,
Tvým polibkem roztál by i ledovec,
To chci zažívat běžně.
Jsem však jen kouskem řádku,
Napsaným ve tvé knize,
Jen slovem bez výčitek a nářku,
Možná tvá budoucí vize.
Už nečti, už nesni, nezavírej oči,
Chvíle krásné čekají tě,
Nikdy nevíš, kdo do života ti vkročí,
Láska a štěstí hledají tě.
tak ten obrázek je božíííí... já jsem takhle ještě nikdy nečetla, ale po tomhle shlídnutí mám děsnou chuť to zkusit...:-)
01.09.2023 16:21:18 | cappuccinogirl
Vlastně je to taková čmáranice, kreslené mikrotužkou:-) Básnička vznikla tak rok potom...a jsem rád, že se líbí...
A určitě se zkus někdy začíst, zasnít do vyprávění, básní a příběhů a najít tam něco pro sebe...;-)
06.09.2023 11:01:39 | o3_gambit
Dvojitá múza....škoda, že nemůžu dát palec nahoru i k obrázku... krásný...;)
01.09.2023 16:18:14 | Kaňka
Pěkná báseň.
Co ten obrázek, to je tvoje práce?
01.09.2023 15:13:15 | Žluťák
Děkuji a jop, obrázek je kreslený mou rukou - ta báseň vznikla vlastně až díky tomu:)
01.09.2023 15:26:44 | o3_gambit
Moc dobrý!
01.09.2023 15:30:37 | Žluťák