Podzimní půvaby divukrásných skal

Hlaholem zpěvným zurčel potok divý,
plynoucí královstvím rozeklaných skal,
mýtině vládnul úsvit sladkosnivý,
údolí pohladil deštných kapek bál.

Listoví dubu větrem políbené,
šumělo zvučně tajem ladných krás,
mlhavé páry ránu zaslíbené,
zakryly dálný lesohajní sraz.

Pomněnky malé něžně modrožluté,
mechovým měkkým zcela obrostlé,
hladily velké sličné horské sutě,
medovou vůní lásky milostné.

Vůkolní vřesy stráni čarojemných,
vzkvétaly v barvách slasti honosné,
laskavý bělmo prvních vloček sněžných,
skláněly kvítky k slunci výsostné.