Tvé oči

Tvé oči 

Tonoucí se probouzím, na hladinu hledím,
zda-li je to kilometr, nebo metr, nevím.
Já zřu pouze odstíny, třpyt měsíce se tříští
a já nemám zdání, co bude v chvíli příští.

Slyším v tlumu hlas, i on se snaží zmást mě,
že prý byť se topím, přežít dá se krásně.
Pokouším se plavat, však bahnem se zdá voda,
i zkouším to nadále, vždyť ona se snad poddá.

Náhle slyším křik, že neposlouchám velmi?
Nerozumím ničemu, čeho slyšet měl bych?
Náhle se však vzdaluji, objevuji fakt,
že utopen jsem v tvých očích, ač nechtěla jsi tak.

Romanci hned střídá smutek, já vědom jsem si, že
má hlava spolu se srdcem, si ruku v ruce lže.
Já topil jsem se hluboko, dechu lapal, co se dá,
ač zapomněl jsem, že krása, tvých očí není má.