Zima

Vítr sníh nese z polí
a rampouchy u střech se třpytí
jdu mrazem, nic už nebolí
všude klid, čistá prostota bytí.

Tvář mám ošlehanou a chladnou
na vousech se sráží dech
nevšímám si vloček, co za krk mi padnou
co ulpívají mi na křídlech...

Mrazem stromy se kroutí
a závěje u mezí rostou
mě už však nic nermoutí
užívám si cestu, prostou.

A když zima teprv začíná
nemá cenu myslet na léto
štěstí mi padá do klína
štěstí, do těch vloček zakleto...