Báseň o zimě

Až napíšu ti báseň
z níž vítr rozfouká sladká slova v ulicích
otevři okno jež hledí do parku
kde v rámci zájmového kroužku
plaším holuby
aby mohli letět na křídlech průvanu
se smotaným svitkem na pařátu
k tobě do pokoje

Silnice jsou po chvíli bělavé
jako právě ustlaná postel
když celou noc vločky padaly
do očí měst
jež se náhle třpytí jako tvé zorničky
když mne zahlédneš
malou škvírou v podkroví.

Jdu s tebou na prosincovou procházku
kolem rodné řeky a cestou míjíme
chomáče sněhu co se zachytily
na ostrých větvích
a ty ses lekla že se o ně roztrhne
jako sváteční košile
o Štědrém večeru