Oči

Když se na tě podívám,
nemluvím, nic nevnímám.
Jak tvé oči kouzelné,
mohou být tak, poklidné.

Klid, ten v nich nalézám,
nemluvím, nic nevnímám.

Každý den, ta samá věc,
ty jsou pro mne, jako klec.
Klec tak krásná,
ponurá,
jako noční obloha.

Zahrada tam v kdesi leží,
nikomu, na ní nezáleží.
Pro Adama paráda,
má kvetoucí zahrada.

Probudím se z toho spaní,
kolik jsem tam strávil dní?

Mnoho, mnoho na to že,
on zas říká protože.