Ach, jak jsi mě líbala

Ach, jak jsi mě líbala,

pod šelestem tichého štěstí!

A měsíc - stříbrný slavík

pošeptal mi: "Napij se vína!"

Pil jsem jako šílený,

pil v rytmu pohybů Tvých boků.

Rutina budoucích rýmů

běžela v neuspěchaném klidu.

Byla jsi krásná ve svém šílenství,

bez minulosti a bez šatů.

Smyslnost hořce plakala,

naděje kdysi zapomenuté...

Zaváté svítání se rozbřesklo,

pod lopatkami se chvěje sténání.

Krásný, nezvaný sen

ode mě utíká a lapá po dechu.