Nejistota

Nevím, co si o tom mám myslet,
nevím, jak na tebe přestat myslet.
Mé myšlenky patří jen tobě
a já nechci věřit sobě,
věřit tomu, že bys mi to udělal,
a vědět, že schválně jsi to dělal.
Že bys byl tak zlá osoba,
že bys byl jak jeho podoba.
Podoba tak chladná a lživá,
která neměla by býti chtivá.
Chtivá po slasti a touze,
aby jí bylo blaze,
přitom působila bolest jiné,
a pro ní to zas bylo stejné.
Takových osob je na světě dosti,
a proto je na něm tolik bolesti.
Nevědíc komu věřit
a umět pouze hašteřit.