Jsem vzpurný smělý anděl.
Byl jsem vyhnán z nebe.
Má křídla mi byla odňata,
už nemám dost síly létat.
A mezi smrtelníky bloudím jako duch.
Mé oči jsou prázdné od slz,
i když jsem slepý, vidím jasně.
To láska k ženě mne uchvátila.
Něco živého se ve mně probouzí,
neodvažuji se z ní spustit oči.
To láska ovládla mou vůli.
Nech mě sloužit ji, můj Bože!
S touhle silně procítěnou básní, plnou lásky, se nedá udělat nic jiného, než uložit si ji... do sebe, do duše, do srdce... i do oblíbených, a stále se k ní vracet:-)***
13.02.2024 14:12:41 | cappuccinogirl