Náš byt

Prý plánují, no, že

spolu budou bydlet.

Můj výsměch. Ale proč?

Možná nevěřím, ale

myslím, tedy, snad

 je to tím, že...

že jsem věřila, a

dlouho a pevně, jenže 

vrátilo se mi to, jako

rána pod žebra,

velká bolest, ještě

o to delší léčba. 

Stále v procesu, asi,

...nejsem zacelená, 

nevěřím na úspěch. 

 

Nechci se tě ptát,

zatím se ptám sebe, 

proč si myslím, že to

nemůže, dopadnout dobře? 

Všechny podmínky, my

jsme si skoro cizí, vždyť

první společné dva týdny,

a já se chráním, ještě

nepadla těžká slova, 

i když vím čím jsme, 

znám směr, snad i cíl,

je teprve únor, a je čas..

nepouštět se ale jít

do pekla nebo do ráje,

kam nás to potáhne.