Do dlaní chytám prvního motýla
kšiltovka stočena jen tak do týla
tu proti sluníčku nosím
teď slyším písničku, tu kosí...
Jeho zpěv flétnový nese se stromy
vše kolem nádherně jarně voní
Slunce už zapadá, k zemi se snáší
tiše ho poslouchám, vše kolem raší.
V hlavě si motám jarní vzpomínku
na osud, nejen můj, co dává nám do vínku
oči, co učí se kolem nás dívat
jaro je tu, zkouším si zpívat...
Kos stále si do ticha večera pěje
jeho hlas nese se, do dáli spěje...
A najednou vše kolem utichá
i kos chce už spát, někam pospíchá...