Jenom zbožňuju

Zatím bych neřekla miluju tě, 
jenom zbožňuju,
že se mnou nosíš vlasy tak jak se mi to líbí,
že se mojí kůže dotýkáš jako něčeho důležitého,
že se přede mnou nehlídáš a neskrýváš
a já před tebou taky nemám proč,
že s tebou nemusím ani trochu spěchat,
že jsi mě zbavil osamělých dní,
že dbáš na to aby se kolem tebe pořád něco dělo,
že vždycky (krom víkendů) říkáš pravdu,
že toho tolik víš,
že mi opakuješ ten samý kompliment,
že se můžu spolehnout, že tu jsi,
že máš tak bezchybně skvělé oči,
že se vždycky rád přitulíš,
že řekneš, když něco - cokoliv,
že se s tebou žádná noc nezdá tak temná,
že s rostoucí vzdáleností mezi námi nezapomínáš,
že se se mnou zastavuješ na rohu každé ulice,
že u přecházení přes koleje míváš infarkt,
že máš vždycky volnou ruku na držení mojí,
že piješ kávu s více mlékem než já,
že mi pokládáš obyčejné, prapodivné i nekonvenční otázky, a
že mi do dlaní vkládáš svoje upřímné odpovědi,
že posloucháš muzikály a skvěle couváš,
že se se mnou rád zašiješ, schováš před světem,
ale nikdy jsem tě před ním neviděla utíkat,
že o zacházkách říkáš, že jsou dobrodružné,
že nejsi na pochybách ale muž činu,
a že mi občas jen tak zavoláš.