Sotva se dotkla duše smyčce,
očima plnýma slz a bolu,
smutkem zraněného motýla.
Melodie jemnější, než trylek slavíka.
Uprostřed tisíciletého času,
bez odezvy v hluchém prostoru,
v Beethovenově tichu.
Verše letící nad mořskou vlnou,
lámou se na skalách.
A smyčec se znovu dotkl strun,
nebývalou silou.
V blednutí svitu hvězd,
melodie krásných houslí ožívá.
Autor: Marta Noel
Nedivím se, že tě ten obraz inspiroval, je nádhernej...a tvé báseň...má jeho duši:-)*
20.04.2024 20:36:44 | cappuccinogirl
Skoro po dvou týdnech jsem se znovu začetl na Literu a hned jsi mě odrovnal touhle básní. Moc pěkné :-)
20.04.2024 20:21:22 | fisus