Laňka

Bojím se

že se potkáme, 

že na mě promluvíš, 

že mě ukradeš. 

To, co teď nejvíc chci, 

je být ti ukradená. 

A asi bych to neměla říkat,

ale docela mě rozčiluješ. 

Třeba tou svojí samozřejmostí, 

se kterou ke mně přistupuješ.

Proč zase vůbec začínáš? 

Proč se chceš zdravit? Na co? 

Úplně bez omluvy, jako by nic, 

co se stalo předtím, nebylo. 

Jenže já jsem zraněná. 

Jsem jako postřelená laňka, 

po dávné ráně šípem, zbyla jizva.