Na lavičce v opuštěné zahradě...
Na lavičce v opuštěné zahradě...
Seděl jsem na lavičce v opuštěné zahradě
a myslel na tebe.
Za jaké skutky je odměna –
světlo v mém ztraceném osudu?
Se zlomenými křídly
padal jsem do bezedné temnoty.
S laskavými a čistými slovy
jsi zastavila můj pád.
A v mé duši se objevil záblesk naděje,
a zuřící hněv byl zapomenut.
Našel jsem sám sebe.
Znovu jsem se vznesl ponad svět.
Jen si se pousmála
a mlčky mi rukou zamávala.
Setřel jsem stín ze své tváře
a začal znovu žít.
Na lavičce v opuštěné zahradě
jsi pak řekla: Mám Tě ráda!
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Pěkné, i fotka. Sekáči trávy mají dovolenou. ST.
13.05.2024 20:38:34 | Paulín
V tomhle případě je moc dobře, že jsou ti se sekačkou na dovolené...a "sekáč" je ten, kdo tohle zvěčnil...je to kouzelnej záběr... romantika z tý záplavy lučního kvítí krásně dejchla:-)
13.05.2024 20:42:34 | cappuccinogirl
Já si myslím, že odměna nejvíc potěší toho, kdo ji nečeká:-)*
Ani ten, co padal do bezedné temnoty, nečekal už asi pomoc, přesto přišla...a ta tři slova na závěr, to je odměna sladká jak med, pro srdíčko...promiň ten delší koment, ale tahle báseň oslovila mé "vnitřní" a prsty se samy rozběhly po klávesnici:-)*
12.05.2024 20:57:34 | cappuccinogirl