Ač to není viditelné,
právě hluboce postrádám
tvou přítomnost tady.
Žádná z mých peřin,
a dokonce ani deka,
není tolik pohodlná,
ani trochu přívětivá,
a už vůbec ne vábivá,
jako tvoje pěkná hruď.
To na ní, na ní se spí...
jako když se v pohádce,
spí na teplých kamnech,
na matracích bez hrášku,
na trávě i lesním mechu.
Chráníš mě před můrami,
zdají se mi tak krásné sny,
že snaha to převyprávět,
by byla zcela neúspěšná.
Odpočítávám každou noc,
než se mi zase poštěstí,
blízko se k tobě přivinout,
a opět se božsky vyspat.
Snad už budu bdít jen chvíli,
dobrou noc, můj milý...