ten problém začíná
v moment kdy se vám
úplně přestane stýskat
přestanete plakat
když už jen naříkáte
nešťastně vyhlížíte konec
nejlíp se vám dýchá
v bezpečné vzdálenosti
jen tomu ještě nerozumíte
a nepochopení vás drží
zpátky od potenciálně
lepších chvil a příležitostí
pocity splynou v jeden
než se nadějete, jste
obklopeni nedotknutelnem
nezbývá než doufat
poslouchat hlasy uvnitř
sebe, zesílit ve tmě okolo
každý den znovu vstát
i přes nedostatek toho
co zrovna nejvíc potřebujete
myslet na budoucnost
chytit se přítomného okamžiku
není třeba se pro něj natahovat
to se mi to píše
ale taky jsem tam byla
každý se čas od času zřítí