Bez názvu

Jsi krásná jako motýl,
až se mi z toho někdy mlží myšlenky,
až někdy zapomínám kdo jsem,
a co chci.

Jsi pravdivá až po hranu,
za kterou nevidíme,
horizont událostí,
v našem vesmíru.

Často se přistihnu,
že mi chybí tvé dotyky,
tvůj úsměv úplného štěstí,
jo, jak jed tráví mou mysl.

Má zoufalá snaha ti ho navodit,
vídám tě ve snech, víš to?
Jako podomní obchodník,
bloudím po kuolárech s dušemi mrtvých.

Škvírou ve tvých dveřích,
vídám zářit bílé světlo,
to co mě dojímá k slzám,
Volal jsem Tě, slyšela si?

Protože nakonec si otevřela!
A teď stojíš mezi panty a západkou,
já se nemůžu vynadívat,
nevěřím tomu co vidím.

Oděná jen v bílé žáři,
v ruce držíš své vlastní ženství,
které sis pro mě vyrvala,
jako kytici rudých růží.

Po nohách ti stéká tvá vlastní krev,
a já na ní s potměšilým úsměvem zírám,
a ptám se, jestli je to vše co umíš,
protože mě není nic dost.

Mám proraženou duši,
už od dětství,
oh a mám dvě pěkné jizvy,
ty víš kde.

Chceš je vidět?
Možná Tě to bude stát život.
Pohlaď si je, jsou jako dvě pochvy.
Nestyď se.

Rozmetám Tě jestli to uděláš!
ROZEBERU TĚ NA ATOMY!
NEZBYDE Z TEBE NIC!
Nechoď blíž......prosím.

Proč neutíkáš?
Kam si k čertu myslíš, že jdeš.
Vylez ze mě, táhni pryč.
Neopouštěj mě...... prosím.

Rozeklaným jazykem Tě pohladím,
zašeptám co se tak říká,
miluju Tě, nebo tak něco...
Jsem v prdeli...
...
...
...
Protože Tě... tohle co cítím.