Samotářka v kraji

Tanvaldká kapličko
ty samotářko v kraji
jež hledíš přes černou mříž
jako vězeň
ze stráně na železniční trať
jež protíná rodnou řeku Kamenici

Bílé plachty mlhy
se napnuly na stěžně smrků
a slunce proplouvá oceánem nebe
jako maskovaný koráb
jen malá kaplička
naslouchá písni řeky
jež zpívá tiše pod kamením

Stojí kaplička na rozcestí
jakoby se cesty sbíhaly
k jejím zkamenělým nohám
a ona mlčky vybírala
po které se vypraví
však je navždy předurčena k tomu
stát nehnutě na místě
a sledovat tanvaldské okolí